• Hedvika

Než v zimě odjedeš na Island

Co na ostrově, kde se rozednívá v 11 dopoledne a stmívá o 3 až 4 hodiny později? Hlavně plánovat ještě před odjezdem, a pak to může být krásný zážitek.


Než koupíš letenky

Nápad odjet vznikl 14 dní před svátky a přesně den na to se Islandem prohnala sněžná bouře o síle hurikánu, která způsobila výpadek proudu v odlehlých oblastech a téměř všechny silnice na severu i směrem na západ byly uzavřené. Naštěstí islandští silničáři na rozdíl od těch našich nejsou zaskočeni a sníh byl rychle odklizen.


Proto je dobré průběžně sledovat krátkodobou i dlouhodobou předpověď, abyste se někde nezasekli případně alespoň mohli vylézt z auta.

Neustále aktualizované informace o sjízdnosti silnic a teplotě jsou dostupné na stránkách road.is a na stránkách safetravel.is můžete zadat váš plán cesty pro případ nehody a lepší lokalizace, obzvlášť pokud cestujete sami.

Přiznám se, že travelsafe jsem původně chtěla použít a pak jsem na to naprosto nezodpovědně zapomněla. Vzhledem k podmínkám, které jsou na severu je fajn na to myslet. Nejsou to Krkonoše, a když se něco stane, jste uprostřed pustiny, kde vám nejspíš hodiny nikdo nepomůže.


Doprava na Island a po Islandu

Levnější, ale časově náročnější variantou jsou přímé lety z Katovic a Varšavy, které se dají v tuto dobu sehnat se vším všudy okolo 5000 Kč. Nákladnější možností je let z Prahy s mezipřistáním, který začíná na 10 tisících. V létě z Prahy pravidelně létají i přímé lety.


Cena a výběr auta závisí asi nejvíce na vašich řidičských schopnostech. Já jsem sváteční řidič a navíc, ač jsem se učila na manuálu, už jsem do něj nikdy nesedla a řídím pouze automat.

Možná si teď ťukáte na čelo, proč někdo neřídí celý rok a pak sedne na Islandu za volant. Maximální povolená rychlost na Islandu je 90 km/h a Islanďana poznáte tak, že ji nedodržuje (ale také se mu asi nic nestane). Pokud tedy dodržujete předpisy a respektujete počasí je to poměrně bezpečné místo. Na některých odlehlých místech potkáte možná jedno auto, za celou jízdu. Takže jediným problémem v zimě je, udržet se na silnici, a to už je otázka rozumu.


Auto jsem si půjčovala v Blue Car rental. Ceny zde začínají za malé auto na 5000 Kč /týden a SUV na 15000 Kč /týden včetně základního pojištění. Platba s pojištěním je možná i s debetní kartou. Bez pojištění v jiné společnosti nebrali debetní kartu vůbec a požadovali pouze kreditní kartu. Auto lze ještě kompletně připojistit tzv. „na všechno“ za cca 740 Kč na den.

Vzhledem k tomu, že jsem při jednom smyku na závěji auto málem obrátila na bok případně bych sjela ze srázu, stojí to v zimě za uvážení.


Všechna auta mají v zimě v pneumatikách hřeby, které jízdu v zimě výrazně usnadňují. Klouzala jsem se pouze na čerstvém sněhu, ale na samotném ledu drželo auto na vozovce perfektně


Auta většinou nemají GPS a musíte si jí dokoupit za necelých 300 Kč/den. Mně doporučili si raději vzít za stejnou cenu WIFI a jezdit podle Google map, doporučuji to i já vám.

V létě jsem měla GPS a mapy nejsou aktualizované, takže přesnost dost pokulhává, což zrovna nešetří čas. Další věc je, že na telefonu nemusíte vždy chytat signál dat, kdyžto WIFi signál máte i uprostřed ničeho.


Stejně jako v létě jsem si půjčila Suzuki Vitara. Díky omezené rychlosti na silnicích, a hlavně omezující jízdě na sněhu, klesne spotřeba až na 7 litrů. Celý jih a východ jsem projela na tempomatu, který vypověděl službu až na silnější vrstvě sněhu. Na tenké vrstvě sněhu ještě fungoval a auto se mi s ním ovládalo lépe než nohou.


Nutností je tankovat snad už při polovině nádrže. Čerpací stanice od sebe mohou být někdy i 100 kilometrů a jak už bylo řečeno výše, jste uprostřed pustiny. Všechny pumpy na odlehlých místech jsou samoobslužné a pouze na platební kartu. Cena za litr paliva se pohybuje okolo 45 Kč.


Kde složit hlavu?

Veškeré ubytování jsem sháněla na booking.com. Někdy den předem, někdy pár hodin předem. Snažila jsem se vyhýbat hotelům a brala raději Guest haus. Bývají levnější a někde si můžete i sami uvařit, což vzhledem k místní kuchyni je lepší varianta. Na jihu jsou od sebe ale poměrně daleko vzdálené, proto je dobré si naplánovat cestu předem, protože vzdálenost 100 km v podmínkách jaké byly znamenalo asi 2 hodiny cesty.

Na jihu doporučuji ubytování Raudafell 30 kilometrů před Víkem. Klasický útulný domek, kde je několik pokojů, dvě společné ale velmi čisté koupelny a kuchyň s obývákem. Můžete si uvařit večeři nebo schovat jídlo do lednice a snídaně jsou v ceně. Jednolůžkový pokoj zde vyšel na 1800 Kč, po svátcích klesla cena na 1500 Kč.

Mou další zastávkou bylo přístavní městečko Djúpivogur. Ubytovala jsem se v hotelu Fremtid a ten nedoporučuji, pokud nejste fanoušci retro. Pokoj byl chladný, polštáře s papuchalky děsivé a snídaně mě také úplně nenadchla. Za noc si účtují 2000 Kč, což bylo široko daleko nejlevnější ubytování.

Poslední zastávkou na severu bylo ubytování Brekka. Výhodou je, že zde pracují dva skvělí Češi, kteří mají Island celkem procestovaný a poradí vám s výlety nejen po okolí. Pokoje jsou v samostatných domečcích. Čisté, útulné, s pořádným topením. Některé i s kuchyní nebo můžete chodit na jídlo do hlavní budovy. Noc pro jednoho i se snídaní zde vyšla na 1600 Kč.


Nevěř islandskému podnebí

Počasí na Islandu je méně předvídatelné než hladová žena. Co platí teď nemusí platit za minutu.

Jih byl sice velmi dobře sjízdný a na silnici nebyl žádný sníh ani led. Zato pršelo, byla mlha a hlavně, nárazový vítr, který v přístavních městech dosahoval rychlosti až 60 km/h. Východ byl poměrně klidný a silnice dobře sjízdné, ale už s námrazou a místy sněhem. Při příjezdu na sever začalo přituhovat. Jak teplotně, tak sjízdností. Naštěstí, odklízí poměrně rychle a v okolí Mývatn byly silnice odhrabané. Jen když začne sněžit máte prostě smůlu a do 10 minut se brodíte prašánkem.

Úplně nejhorší úsek byl mezi Akureyri a Budardalurem, kdy bylo přesně na nule a strašně to klouzalo.

Střed je vzhledem k podmínkám celý uzavřený.


A když to začne foukat, je jedno jestli je -5 nebo na nule. Prostě to studí a bolí. Hodně. Proto si obzvlášť na severu chraňte obličej třeba kuklou nebo vysokou šálou.


A takový malý tip, vezměte si bundu, která zvládne i prudký déšť i mráz. Ta moje se v dešti nacucala, v mrazu neizolovala a 3. den se jí pro jistotu rozbil i zip.


Příště a snad brzy o místech, které lze a nelze vidět, i když vás zradí počasí. Jak jsem to měla s jídlem, co od takové cesty čekat a proč stojí za to jí absolvovat.

24 zobrazení