• Monika

Návrat do reality aneb jak se dostat zpět do režimu

Aktualizace: 31. říj 2019

Léto u konce a s ním je spojený i těžký návrat do reality po dovolených a prázdninách. Studující čeká návrat do režimu semestru, pracující čekají další pracovní povinnosti, někoho možná čeká škola i práce najednou.

Potřebujeme mít opět nějaký řád a někdy to nemusí být úplně jednoduché. Čím více se ale zaměříme na pravidelnost a organizovanost po celý rok, tím méně vypadneme po čas letních radovánek a tím snadnější bude opět návrat do pracovní nebo studijní rutiny. A to vše také platí, pokud se budeme bavit o stravě.


Plánovat se vyplatí

Dnes již docela s úspěchem klasické papírové diáře nahrazují mobilní kalendáře. Já si ale bez ručně psaného organizátora své plánování neumím představit. Co si nezapíšu, to totiž neudělám. Přijde vám to jako ztráta času? Důležité je, udělat si to hezké, a tak beru tohle vyrábění rozpisu třeba i na měsíc dopředu jako vyhraněný čas pro relaxaci. Už jste možná slyšeli o arteterapii a za mě taková sama sobě naordinovaná tvůrčí chvilka opravdu pomáhá vypnout.



Organizovanost a připravenost pomáhá i co se týče stravování. Nebudeme se teď bavit o počítání kalorií, vážení porcí nebo každodenní přípravu krabiček. Je ale příjemné mít trochu promyšlené, kde se následující den nebo týden budu pohybovat a jak to udělat, abych netrpěl hlady a nemusel shánět něco na poslední chvíli. A právě pravidelnost ve stravování využijeme také po čas dovolených a jiných událostí spojených s velkým množství jídla.


Kdo je připraven není překvapen, a tak je dobré mít vždy v tašce alespoň jednu nebo klidně i dvě svačiny. Přes den docela často přijdou situace, kdy prostě nestíháme a hlad jednou přijde. Pokud taková situace nastane, je mnohem lepší mít něco s sebou než někde s hladem v očích rychle vymýšlet, co si koupím. Navíc jít nakupovat s takovým hladem nás většinou přiměje sáhnout po něčem sladkém, co nezažene hlad.


Když to nevyjde, nevadí aneb zítra si za trest zacvičím

Zároveň je ale nutno dodat, že není řeč o nějakém zakazování a „démonizovaní“ potravin nebo určitých potravinových skupin. Není třeba se bát najíst se i kdekoli venku, když to třeba nebylo v plánu, dát si dezert nebo nějaké vydatnější jídlo, pokud na něj máte chuť. Tohle zakazování vede k tomu, že po tom našem oblíbeném dortu stejně toužíme, protože jak se říká, zakázané ovoce nejlépe chutná. Nakonec si to „zakázané ovoce“ dáme a přichází výčitky.


To následně může být spojené také s tím, že si dám právě ten oblíbený dort pod „podmínkou“, že ho přece zítra vyběhám nebo že si dám ty 3 kousky pizzy, ale zítra musím do posilovny. Pohybová aktivita přece není za trest, ale měla by nám dělat radost a pomáhat nám odpočinout si od povinností a starostí všedního dne.


Jídlo není jen palivo

Sokratés pravil „Nežijeme pro, abychom jedli, jíme proto, abychom žili“. Pravda je to tak napůl. Samozřejmě život by neměl být o obžerství, ale zároveň je důležité si jídlo umět užít. Jde totiž také o společenskou událost, jídlo a společné stolování spojuje rodiny, přátele, kolegy. Dělá nás spokojené, proto ani samotné stravování nejde změnit bez psychické pohody a správného přístupu. A po jednom dni, kdy se nebudeme úplně stravovat podle představ, neztloustneme, stejně tak jako nezhubneme po jednom dni „správného“ stravování.

77 zobrazení